Domů

UPROSTŘED PROCESU          listopad 2018


Symbolický nástin procesu. Vnější obraz vnitřního.
Sekvence. Záblesk. Předobraz možného.
Podstatou tohoto procesu je proměna/změna, čím dál více vědomá.
Vědomí a rámec lidské bytosti je tu ústředním dějištěm i polem, kde se vše uskutečňuje.
Přes veškerá fyzická smyslově vnímatelná vymezení/omezení, zde ovšem není jasné, odkud kam toto vědomí sahá. Rámec lidské bytosti je v tuto chvíli  vodítkem a tělo je oporou.
Nábytek je materiálem, konstrukčním prvkem a zároveň měřítkem.
Skříň je polem-tělem, otevřeným obsahem se skrytým působením.
Uvnitř probíhá bouře, při pohledu zvenku se však nic neděje.
Voda ve světle v klidu cirkuluje, provzdušňuje se.
Proces je sledován s hlubokým vnitřním zaujetím,
v trvalém překonávání, v nejvyšší bdělosti.
S vědomím souvztažnosti a provázanosti, s pocitem nevyhnutelnosti.
Ve světle situace, zde nastíněné, je interakce prubířským kamenem.
Podobné se vzájemně přitahuje. A zesiluje. Prostor se sytí.
Prostupuje jej atmosféra změny.